S přáteli jezdíváme na roubenku. Už má lepší léta za sebou. Rozvody elektřiny se dělaly nejspíš v době, kdy se víc používaly petrolejový lampy, takže v zásuvkách můžete buď nabíjet mobil, nebo pustit rychlovarnou konev. Podlaha v koupelně se propadla o dobrých třicet čísel. Teda kromě záchodu, takže když na něm sedíte, přijdete si jako na trůnu. V kombinaci s tím, že se nachází na pomezí Českého Švýcarska a Labských pískovců, je to jedno z nejkouzelnějších míst, které znám.
Párkrát jsme během pobytu udělali nějaký ten turistický výlet, ale většinou jsme se spokojili akorát s obdivováním výhledu ze zahrady a s degustací vína. To všechno je fajn, ale když se to opakuje, jeden získá pocit, že úplně na maximum nevyužívá možnosti, které tak poetické místo nabízí. Rozhodla jsem se proto sestavit si malý seznam věcí, které příště kromě degustování musím stihnout:
- Fotit údolí zahalená do prvních slunečních paprsků. Myslím, že tenhle bod bude ke splnění nejjednodušší vzhledem k tomu, jak časně vstává můj milovaný potomek.
- Udělat si piknik u tajné, rozbořené roubenky.
- Projet se znovu na pramicích.
- Vykoupat se v Olešském rybníku.
- Konečně najít nějakou trasu na běhání, která je celý okruh, abych se zase nemusela vracet tou samou cestou zpátky.
- Spát pod širákem a pozorovat hvězdy. (Tenhle bod se bez lehké degustace nejspíš neobejde.)
- Upéct něco z hrušek, kterých jsou každý podzim na zahradě dobré dvě tuny. A ať je to trochu výzva, zkusit to zvládnout na krbu, který je ve společenské místnosti.
Asi to všechno nestihnu během jednoho víkendu. Přeci jen výhledy ze zahrady někdo obdivovat taky musí. Ale budu vás informovat, jak plnění probíhá.
Máte taky nějaký podobný seznam toho, co musíte stihnout? Inspirujte mě v komentářích!
