Jak jsem se vrátila ke běhání

Začala jsem zase běhat. Po skoro osmileté pauze. Snažila jsem se k tomu vrátit průběžně celou dobu. A vždycky jsem měla skvěle promyšlenou strategii. Když jsem před osmi lety běhávala 10 kilometrů, měla bych teď bez tréninku dát bez problémů alespoň pět. Nehledě na to, jestli přitom vypustím duši. Prostě na sebe budu tvrdá a pokořím to.

Při každém pokusu jsem to “pokořila” přesně jednou. A protože to bylo nepopsatelné útrpení, následující dny a týdny jsem si hledala výmluvy, proč zrovna běhat nemůžu. Moc horko, moc zima, pobolívání kotníku, erupce na Slunci…

Po zhruba roce mě většinou dostihly výčitky svědomí a zase jsem těch pět kiláků pokořila. Následovaly výmluvy, pak výčitky a celý koloběh se rozjel zase pěkně od začátku.

Takhle uplynulo osm let. Což už i v mých očích začala být dostatečně dlouhá doba na to, abych přestala být ješitná a uznala, že fyzičku jako dřív už prostě nemám. A jestli to tentokrát chci myslet vážně, budu muset změnit svůj přístup.

Začalo to stejně – nainstalovala jsem si běžeckou aplikaci. Ikonu jsem si přetáhla na hlavní obrazovku, aby každý, kdo náhodou nakoukne na můj telefon okamžitě poznal, že jsem běžkyně. Ale tentokrát jsem se rozhodla, že se nebudu snažit zběsile překonat pět kilometrů. Místo toho jsem začala s běžeckým plánem, který aplikace nabízela: Začněte běhat.

Při prvním běhu jsem měla chuť se na plán vykašlat a vrátit se ke svému tradičnímu postupu, protože k čemu je dobrý běhat deset minut?

Při druhém běhu jsem měla chuť se na plán vykašlat, protože koučování, které bylo součástí plánu, mi přišlo hrozně americké. “Jste lepší atlet už jen proto, že jste dnes vyběhli!” a “Vypadáte u toho úžasně. Proč? Protože běžíte”!” “Neběžíte náhodou moc rychle? Raději zpomalte!”

Ale nějak se stalo, že jsem se na plán nevykašlala ani při třetím běhu, ani při čtvrtém…

Přistihla jsem se, že několikrát denně se vysloveně těším na večer, až obuju boty a vyběhnu ven. A že během běhání se culím, když poslouchám koučovy řečičky o tom, jak je tenhle běh nejlepší, protože je to jediný běh, který právě běžím. Co je na tom nejlepší? Za minulý měsíc jsem uběhla víc, než za posledních osm let.

Asi budu muset trochu Američna pustit i do jiných oblastí, se kterými v životě nemůžu pohnout kvůli erupcím na Slunci.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top