Příchod nového roku pro mě vždycky znamená přemýšlení nad tím starým – co jsem dokázala, co se povedlo a co zas až tolik ne. Včera jsem strávila skoro hodinu s kávou a listem papíru, na který jsem poctivě sepisovala všechno, co se stalo, a jak mě to změnilo.
Překvapilo mě, jak moc mě ovlivnily knihy, které jsem v průběhu roku přečetla. Kromě toho, že jsem díky nim hlouběji pochopila význam slov jako je pokora, vděčnost nebo stání si za svými hodnotami, způsobily i to, že jsem přes léto měla zaječí úmysly. Chtěla jsem focení portrétů pověsit na hřebík a všechnu svou energii nasměrovat k ochraně přírody. Ale nakonec jsem si to rozmyslela, když jsem si promítla všechny pozitivní reakce na mou práci, kterými mě zahrnujete. Ani nevíte, jak moc jsem za ně vděčná.
Svou touhu po tom být v přírodě, jsem uspokojovala spoustou výletů po Čechách, vodou a dovolenou. Občas mi přišlo, že mým trvalým bydlištěm se stal stan. V hlavě se mi pomaličku začínají rýsovat plány, jak to letos dotáhnout k dokonalosti.
Měla jsem tu čest fotit spoustu úžasných, silných a inspirativních žen. Mám pocit, jako by mi každá z vás při těch tří hodinových rozhovorech/foceních ukázala něco nového. Jediné, co bych změnila, je to, abychom se jakožto ženy začaly mít více rády. Abychom si uvědomily, že své tělo nemáme proto, aby splňovalo magazínové nároky krásy. Ale proto, abychom mohly běhat, skákat, občas moc pít, stvořit život, smát se, až budeme brečet, cestovat…
Abychom si každý den uvědomovaly, že vrásky jsou vzpomínky na to, že jsme na dovolených používaly málo opalovacího krému, a že máme to štěstí, že žijeme tak dlouho, že se nám vůbec stíhají udělat. Velký nos je pro nás až do konce života vzpomínkou na babičku, která měla úplně ten samý. Pár kilo nadváhy znamená, že radši posedíme večer s přáteli než o samotě v posilovně.