Jako malá jsem každé léto trávila na vesnici. Prvního července jsme do auta naskládali domečky pro panenky, puzzle, pastelky, notesy a nějaké to oblečení a na dva měsíce zmizeli na chalupu. Každé ráno jsem s mamkou a ségrou chodila snídat zmrzlinu do Jednoty na náměstí. Odpoledne řešila dilema, jakou lahev vzít k rybníku, abych s ní mohla polívat klouzačku, a později to, jestli mi ručník bude ladit k plavkám, protože po Honzovi od vedle jsem pokukovala už od loňských prázdnin. Do dneška si vzpomínám na to, jak jsme se jednou se ségrou o půlnoci vydaly na místní hřbitov, i na to, jak jsme podnikly výpravu do lesa, abychom poprvé vyzkoušely cigarety.
Pak je ale spousta věcí, které si nepamatuji ani trochu. Jak pihaté byly kamarádky, se kterýma jsem prožila všechna dobrodružství? Jak
jsme měly zařízený pokoj? Byla půda opravdu tak tajuplným
místem nebo tam rodiče prostě jen uskladnili hromadu harampádí? A jak jsme
vlastně všichni vypadali před patnácti lety? Jak nám zářily oči a které vrásky měly rodiče už tenkrát? Jak ráno svítilo sluníčko na terasu?
Nedávno jsem při třídění fotek náhodou narazila na pár starých záběrů
z doby, kdy mi bylo asi deset let, a nestačila jsem se divit, jak vypadal náš králík a že jsem ho nosila na hlavě. Když si občas otevřu krabici se starými dopisy, ožívají mi v hlavě znovu teplá léta na zahradě u babičky, kdy jsem s třesoucím se srdcem čekala, jestli mi napíše SMSku a podle toho, jak dlouho mu to trvalo, usuzovala, jestli mě miluje.
Pamatovala bych si takové věci i bez pečlivě střežených krabic vzpomínek?
June 28, 2016
Mám to podobně! 🙂
Už teď se mi toho z hlavy hodně vytrácí, přestávám si pamatovat tábory a takové každodenní chvilky u dědy. Bojím se, že až mi bude 50, tak si nebudu pamatovat už vůbec nic 🙁
June 28, 2016
Občas se snažím psát si deník, ale vždycky to ztroskotá na tom, že se mi nepovede zaznamenat celou tu komplexnost vpomínky, kterou bych si chtěla uchovat.
Ale věřím (pevně doufám), že ve stáří se nám vzpomínky na rané mládí zase začnou vracet.
July 22, 2016
Já myslím, že tam ty vzpomínky někde jsou, akorát teď nejsou přístupné. A až se po nich začne někdo ptát, třeba děti nebo vnoučata, zase vyplujou na povrch 🙂
July 25, 2016
Dobrý postřeh 🙂 Sice pak asi budeme zapomínat na jiné věci, ale nejspíš v tom prostě musí být nějaká rovnováha.
July 3, 2016
Ježiš to je tak hezkej článek! Teda jako takovej, že mě trochu mrazí, když si sama vybavuju svý podobný vzpomínky, ale je to super. Děkuji za připomenutí a vrácení se na chvíli zpátky. Bohužel krabici s podobnými poklady nevlastním, tak si o to víc budu trénovat paměť a snažit se vzpomenout na každý detail :))
Měj hezký zbytek víkendu 😉
H.
July 4, 2016
Moc děkuji za milý komentář a budu držet palce, ať si vybavíš co nejvíc detailů 🙂
July 5, 2016
Já také děkuji. 🙂 A moc chválím nový vzhled blogu, takové já ráda!
July 6, 2016
Už bylo na čase trošku ho oživit. Jsem ráda, že se líbí 🙂